Pražské jaro pro mladé publikum

17/10/2011 | Novinky

Jaký byl první rok? Přečtěte si o projektu více!

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro připravilo nový program zaměřený na mladé publikum z řad studentů středních a vysokých škol. Za cíl si klade bořit mýtus, že klasická hudba je muzeálním artefaktem a nemá současným mladým co říci. Chce představit svět klasické hudby moderním a interaktivním způsobem. Myšlenka projektu vychází z předpokladu, že skutečně plnohodnotného zážitku z klasické hudby lze dosáhnout, když mladý posluchač ví na co se zaměřit, jak se orientovat v jedinečném orchestrálním zvuku, nebo hudebních formách delších, než tříminutová písnička.

Program Rozkvětu má dva pilíře. Prvním jsou pravidelná měsíční setkávání, která se konají většinou první středu v měsíci v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici. Nikoliv však dopoledne, místo školy, jak bývá obvyklé pro tzv. „výchovné koncerty“ – organizátoři se rozhodli pro večerní čas s tím, že doufají, že mladí lidé budou setkávání vyhledávat a navštěvovat z vlastního zájmu, nikoliv z povinnosti. Tento risk se snad vyplatil. První Rozkvět se konal na začátku a prosince a sešlo se zde několik desítek lidí ze škol napříč celou Prahou a studijními obory. S každým dalším setkáním se sál kostelu sv. Vavřince zaplňuje více a více – a k velké radosti pořadatelů se mladé tváře nejenom vracejí, ale přivádějí své přátele. Každé setkání má určité téma, které se pojí se světem klasické hudby a Pražským jarem. Tím prvním byl „Svět Gustava Mahlera“, který představil Antonín Matzner, hudební publicista a dramaturg festivalu. Lednové setkání Rozkvětu poodhalilo „Svět interpreta“ – jaká je cesta od prvního otevření not až po koncertní vystoupení. O své zkušenosti a zážitky se podělili klavírista Ivo Kahánek a cellista Petr Nouzovský. Na mnoha hudebních ukázkách ukázali, co všechno má interpret ve své moci. Podobně, jako herec může klást důrazy na různá slova ve větě, aby tím akcentoval různé významy, hudebník může také velmi lehce chytrým použitím akcentů zcela změnit vyznění věty hudební. Co to je vlastně dynamika, jakou roli sehrává? Že klavírista velmi často hraje v jedné ruce odlišný rytmus, než v ruce druhé? Že violoncellista ovlivní charakter melodie tím, kolik tón? spojí pod jeden tah smyčce? Otázek se během večera objevilo skutečně hodně a mladí posluchači dostali možnost alespoň trochu poodhalit z tajemství, které většinou zůstává skryto za pomyslnými branami, které oddělují koncertní sál od zákulisí. Pro setkání je příznačná neformální atmosféra, bez obleků a zbytečných konvencí. Nikdo se tedy nemusí obávat, že by nezapadl – třeba jen z důvodu nevhodného oblečení. Hlavní slovo má hudba a zážitek z ní.

Pro únorové setkání bylo připraveno téma “jaké to je – zpívat operně”. Autoři programu se pokusili vyvrátit představu, která se mnohým při zmínění slova “opera” vybaví. Tedy že operní zpěvačky musí být ohromné “almary”, které během celé árie neudělají ani krok, a o hereckém prožitku nemůže být ani řeč. Jako host byla pozvána mladá sopranistka Lucie Fišer Silkenová, která divákům předvedla, v čem vlastně operní technika spočívá a co všechno díky ní je zpěvák schopen s hlasem “vykouzlit”. Jak velkého rozsahu mohou dosáhnout a jak i v těch nejvyšších polohách jsou schopni zpívat i v nejslabší dynamice.

Bžeznové setkání divákům představilo, co znamená “historicky poučená interpretace”. Všichni dobře víme, že dnešní auta mají s těmi ze začátku 20. století společného jen velmi málo. Méně si už ale uvědomujeme, že přece i hudební nástroje musely za posledních dvě stě let projít ohromným vývojem. Jak by se asi Laurin a Klement dívali na dnešní stroje? A co by asi Bach řekl, kdyby svoji hudbu slyšel hrát na dnešní hudební nástroje? Lukáš Vytlačil se souborem Capilla Moderna ukázal, jak se barokní hudba pravděpodobně hrála v době svého vzniku a jak – či vůbec – se proměnil vkus publika. Vyvrcholením letošní řady předfestivalových setkání byl dubnový Rozkvět s dirigentem Tomášem Netopilem, který účast přislíbil na středu 6. dubna. Pro mnohé návštěvníky koncertů je jistě zahaleno rouškou tajemství, či nejasností, kým to vlastně dirigent je? Jakou roli hraje před koncertem, na co všechno má vliv, o čem rozhoduje? Jak řídí zkoušky a co se na nich vlastn? děje? Jak moc je důležitý při samotném koncertu – stalo by se něco, kdyby orchestr hrál bez dirigenta? Má to podivné máchání rukama nějaký řád? Diváci Rozkvětu měli možnost poznat Tomáše Netopila, který se navzdory svému nízkému věku stal šéfdirigentem opery Národního divadla a má za sebou vystoupení s takovými orchestry, jako je Berlínská filharmonie. Jeho vyprávění bylo nesmírně zajímavé a začínajícím posluchačům možná snad přinesl nový pohled na profesi hudebníka, který vlastně ačkoliv nehraje na žádný nástroj, je ho možná slyšet nejvíce. Na tomto místě je dobré zmínit, že vstup na všechna setkání Rozkvětu byl umožněn zdarma.

Oním druhým pilířem programu Rozkvětu, který se dostává na řadu po zahájení festivalu, by měla být setkání s umělci, kteří v rámci daného ročníku vystoupí. V tom uplynulém, 66. ročníku, měli členové Rozkvětu šanci poznat dirigenta Michaela Tilson Thomase, který v Praze také představil další díl z televizního hudebně-popularizačního cyklu “Keeping Score”, tentokrát o skladateli Gustavu Mahlerovi. Dále jmenujme besedu po koncertu, která se uskutečnila s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, či Pinchasem Steinbergem, klavíristou Ivo Kahánkem, či setkání s jubilující mezzosopranistkou Dagmar Peckovou.

Mladí členové Rozkvětu navíc získávají mimořádnou možnost zlevněných vstupenek na koncerty Pražského jara za symbolických 100 Kč. V rámci 66. ročníku takto bylo nabídnuto několik stovek vstupenek. Průvodcem programu Rozkvět Pražského jara je Pavel Trojan Jr., který v současnosti studuje skladbu na pražské HAMU a drigování na Pražské konzervatoři.