Bohuslav Martinů (1890–1959)
Kč
50 / 100 / 150 / 200 / 300 / 400 / 450
(Obecné informace o vstupenkách)
- Pražská komorní filharmonie
- Roman Válek (dirigent)
- Kateřina Kněžíková (zpěv)
- Markéta Cukrová (zpěv)
- Tomáš Kořínek (zpěv)
- Adam Plachetka (zpěv)
- Pražský filharmonický sbor
- Lukáš Vasilek (sbormistr)
- Kühnův dětský sbor
- Jiří Chvála (sbormistr)
- Taneční soubor Hradišťan
- Ladislava Košíková (choreografie)
- Alena Vaňáková (režie)
- Nokturno fis moll, H 91
- Kytice, H 260
Scénické provedení cyklu skladeb pro sóla, smíšený a dětský sbor a malý orchestr na lidové texty.
Scénické provedení Kytice, cyklu skladeb pro sóla, smíšený a dětský sbor a malý orchestr na lidové texty, je sugestivní výpovědí dotýkající se věčně platných hodnot v životě člověka. Osm střídavě se prolínajících vokálních a instrumentálních skladeb, které se pojí do dvojic (Předehra – Sestra travička, Selanka – Kravarky, Intráda – Milá nad rodinu, Koleda – Člověk a smrt), vypráví příběhy lásky, života a smrti. Jejich taneční vizualizace, vkusně podpořená projektovanou animací, značně přidává na výsledném dojmu a podtrhuje silný emocionální náboj tohoto jedinečného hudebního díla. Jevištní obraz se nesnaží o popis příběhů jednotlivých hudebních předloh, nýbrž vychází z hloubky a podstaty skryté ve filozofii lidového umění. Představení vyznačující se formální strohostí, avšak naprostou jasností sdělení je naplněno silným výrazem a hlubokým prožitkem všech interpretů.
Slovo choreografky:
„Bohuslav Martinů a hudba jeho Kytice z květů lidové poezie, drsně objímající, prostá i hluboká zároveň ve svém sdělení. Stejně jako dávné příběhy těch, co žili před námi. Jakoby jejich osudy byly po staletí ukryty někde hluboko v našich kořenech.
Není snad v každém z nás kousek „Uliány“, která se pro lásku vzepře osudu, nebo trocha vášnivě vyzpívané milostné touhy „kravarek“? A nenašla by se i dnes „milá“, která by za svého milého život dala?
Příběhy minulé, dnešní i budoucí.
Láska mnoha barev a vůní, láska s příchutí pelyňku i čarovné svatojánské byliny či láska člověka vonící chlebem. Láska na straně jedné – to je Kytice Bohuslava Martinů. A na straně druhé všudy přítomná smrt. Není zlá, i když přichází nenadále až člověka děsí a mrazí. Ona musí přijít, protože v každém životě je zárodek smrti. Ale stejně tak je i v každé smrti zárodek nového života. Tak to bylo, je a bude. Láska, smutek, nenávist, zrození, smrt, touha, bolest, naděje… Kytice Bohuslava Martinů mně voní. Voní člověkem a životem.
Snažila jsem se uchopit a dokreslit těchto několik věčných motivů života, cítit společně s hudbou Bohuslava Martinů, splynout s květy jeho Kytice, jejíchž vůně nevyprchala a semena jsou stále plná duchovní síly i pro dnešního člověka.“ Ladislava Košíková, choreografka